Nahrávám

Napiš pro vyhledání



Takovéhle zprávy máme rádi… českých holek se na freeski scéně moc nepohybuje, a o to víc nás těší, že máme hned dvě zůstupkyně na Freeride World Qualifier. Těm se v letošní sezóně dařilo, jeden úspěch střídal další a aktuálně se pohybují na 22. a 32. místě žebříčku FWQ.


Moniku Novákovou a Kateřinu Kalinovou jsem vyzpovídali a přinášíme jejich příběh o tom, jak se k freeride závodění dostaly a jaké jsou jejich nejlepší závodní úspěchy.


Monika Nováková


Freeridu se věnuji tři roky. Dostala jsem se k němu po studiu Fashion Designu, když jsem pracovala pro Völkl jako vývojář lyžařského oblečení.
Poté jsem odjela na delší dobu do Chile, kde jsem se hodně věnovala ski-touringu a freeridu a zúčastnila se prvních závodů. Protože z toho byl dobrý výsledek, motivovalo mne to k další aktivitě a já se přihlásila do Freeride World Qualifier organizace.



Letošní sezónu jsem začala opět v Jižní Americe. Protože je freeride hodně fyzicky a psychicky náročný, jezdila jsem před sezónou hodně na kole v Alpách, běhala a v neposlední řadě skákala do vody s Highjump týmem. Což mi jako průprava moc pomohlo.
V Jižní Americe jsem se kromě ski-touringu zúčastnila jako každý rok three star FWQ eventu v Argentině, kde se mi podařilo zajet hezkou lajnu na 2. místo a také jsem si zajela jeden rychlostní závod ve volném terénu, kde jsem také skončila druhá. Ten není hodnocený klasicky na body, ale jediné co se počítá je čas. Závod je zajímavý i co se trasy týče, jezdí se od otevřeného kráteru sopky Villarica až dolů do údolí a to přes různý sněhový terén. Takže pokud člověk neuhoří v lávě, uhoří mu nohy, protože rychlostní závody mimo upravený terén se vyznačují velkou fyzickou obtížností, nejen kvůli délce trasy a převýšení, ale i proto, že tomu předchází výstup.



V Evropě jsme letos měli výjimečné sněhové podmínky, a všude, kde jsem byla jsem se těšila z nadílky prašanu. Jedno z těchto míst byl i St. Moritz ve Švýcarsku, kam jsem jela na tříhvězdičkový FWQ. Celou dobu i během závodu nebyla slavná viditelnost a přes noc napadlo metr sněhu. Díky tomu jsme mohli výjimečně jezdit ve ,,facu”, protože za normálních okolností je možná pouze vizuální inspekce pomoci dalekohledu. Terén tu byl plný obrovských boulí a skoků a celé to vypadalo jako obří zasněžený bike park. Nicméně lajna se tu určovala snáze než normálně díky tomu, že jsme mohli na důkladnou obhlídku, a já se radovala ze 4. místa.



Absolutní highlight byl pro mne ale poslední FWQ event Pitztal Wild Face, což je opět nebodové hodnocení a stejně jako v Jižní Americe je to rychlostní závod ve freeridu. Nejede se ze sopky, ale z Mittagskogelu až do údolí s velkým převýšením a technicky obtížnou tratí, přes boule, strmou stěnu a úzké kuloáry, a to vše na čas. Mittagskogel je především fyzicky náročná výzva a nutí k tomu nepolevit az do sameho konce. Závod se jede na kvalifikaci a finále, kde jsem druhým nejrychlejším časem získala 2. místo.

Sice jsem tento rok absolvovala pár nepříjemných pádů, ale jinak mám radost z osobního posunu a z letošní sezóny si odnáším pár hezkých umístění, a 22. místo v evropském rankingu FWQ.
Momentálně se připravuji na heliguidovy kurz a věnuji se designu.


Kateřina Kalinová 


S freeridingem jsem začala asi před osmi lety, jezdili jsme v partě do Alp za prašanem tak 3-4 x za sezónu.  I díky freestylové průpravě ze skoků v parku jsem začala dropovat nějaké skalky a hrozně mě to chytlo. Pro freeridové závody je právě předpokladem, že jezdec jen nesjede kopec, ale něco taky skočí, tak jsem si před pár lety řekla, že zkusím nějaký Freeride World Qualifier (FWQ) závod, taky abych se poznala s riderkama z Alpských zemí.



Zjistila jsem, že najít pro sebe ideální lajnu, trefit všechny vyhlídnuté dropy, a sjet daný „face“ svižně a bez váhání není nic jednoduchého jak po fyzické tak i psychické stránce. Teď mám za sebou 4 sezóny v FWQ, jednu jsem vynechala, potom co se mi narodilo druhé dítě. Objela jsem různé FWQ závody v Rakousku, Švýcarsku, Francii a Itálii a každý rok jsem zaznamenala určitý progres, což mě motivuje jezdit dál. S manželem jsme vždy snili o tom žít v Alpách, tak jsme se před rokem odstěhovali do Pitztalu a já mám teď skvělé podmínky pro trénink ve volném terénu.



Sezóna 2019

FWQ sezóna 2019 pro mě nezačala moc úspěšně. Ve švýcarském Mořici na Engadin Snow by Dakine 3* (31.1 – 2.2.2019) jsem při své jízdě netrefila hned první drop, což mě rozhodilo a tak se jízda moc nepovedla a já skončila dvanáctá.

Začátkem března jsem se zúčastnila Open Faces Gastein 2*(9. -10.3.2019) ve středisku Bad Hofgastein. Zde to bylo o něco lepší, lajnu jsem trefila bez problémů, povedly se 3 dropy, ale jela jsem celkem pomalu, protože se náhle zhoršila viditelnost. Stačilo to na 9. místo.

Potom přišel na řadu Pitztal Wild Face Extreme 2* (16. – 17. 3. 2019), pro mě srdeční závod, protože na Mittagskogel chodíme jezdit celou zimu a sjet převýšení 1510 m z vrcholu dolů do vesnice na čas je opravdu výzva. V kvalifikaci jsem byla pátá, ale ve finále jsem dojela do cíle až s šestým nejrychlejším časem, protože mi při pádu v mokrém sněhu v dolní části kopce vypnulo vázání jedné lyže a já se musela vracet.



Po téhle smůle se na mě usmálo štěstí na X Over Ride 3*na Kitzsteinhornu, kde se mi povedl nejlepší výsledek za celou dobu ježdění v qualifieru – 2. místo. Pomohly zkušenosti. Lakarschneid je dost těžký face na orientaci, ale protože jsem tam závodila už po čtvrté, přesně jsem věděla, kam chci jet. Sněhové podmínky nebyly snadné, jelo se na jarním firnu, což ale riderům nebránilo předvádět mega dropy včetně triků. Nahoře jsem skočila – pro dobré umístění už obligatorní – kuloár, v půlce safety grab na bouli, drop do hlavního žlabu a dole přes hranu straight lajnou rovnou do cíle. Zariskovala jsem a vyplatilo se.          



Hlavně díky poslednímu výsledku z Kitzsteinhornu jsem aktuálně v evropském rankingu FWQ na 32. místě, což je mé zatím nejlepší umístění. Jsem také moc ráda, že jsem se minulý rok při závodech seznámila s Monikou Novákovou, která do toho hodně šlape a lítá pro body i do Jižní Ameriky. Letos jsme některé závody objeli spolu, radili jsme si při výběru lajny a vzájemně se povzbuzovali, což nám pomohlo si více věřit ve velké konkurenci holek z Alpských zemí.


Tags:
Autor článku - Ondra Beneš

Ve freeskiingu se pohybuju už pěknou řádku let. Objel jsem velké množství českých i zahraničních závodů, odcoachoval spoustu campů a objevoval se ve freeski filmech i časopisech. Freeskiing mě stále hrozně baví a jsem rád, že se s tebou mohu podělit o své zkušenosti, rady a tipy.

  • 1
Předchozí článek
Další článek

Co si o tom myslíš?

Your email address will not be published. Required fields are marked *