Na přelomu února a března (21.2 – 2.3. 2023) se Martin Moudrý a Metoděj Renza vydali prozkoumat Gruzii na lyžích a všechny jejich zážitky, postřehy a tipy hezky sepsali do reportu, který si můžeš přečíst níže. A samozřejmě nechybí ani video.
Nás freeridový výlet do Gruzie se začíná rýsovat prakticky již při poslechu podcastu Tupý Hrany s Tomášem Guziurem, který už několik zim působí v gruzínském Gudauri (díky Šimbo a Króčo) 🙂 (článek s Tomášem Guziurem najdeš zde). Vyprávění o místních lyžařských podmínkách a zároveň stále ještě lákavě vypadající trochu punková realita Gruzie nás utvrzuje v tom, že se do téhle kavkazské země chceme vydat. Celé nadšení pro věc ještě příjemně postrčí sám „Guzik“, který, když mu napíšu o rady a tipy, hned navrhuje, že nás ubytuje v jednom ze svých apartmánů a sežene nám i transport z letiště až do resortu. Tak tedy vzápětí kupujeme letenky směr Tbilisi, a doufáme, že termín na konci února by měl zajistit dostatek sněhu a už i jarem zavánějící lepší počasí.
Pro čtenáře, který ještě letecky na lyže necestoval (pro nás to bylo také poprvé) je tu pár užitečných informací: Některé letecké společnosti vám druhé odbavené zavazadlo s lyžemi vezmou zdarma a to bez váhového limitu, my letěli s Turkish Airlines a vše proběhlo bez nejmenšího problému. Pokud si berete lavinový batoh, kartuše (bombička) smí cestovat v příručním i odbaveném zavazadle a určitě je lepší k ní mít dokumenty, které seženete na stránkách výrobce. My zvolili variantu s bombou na palubu s tím, že slovu bomba se zkusíme vyhnout, a všechno šlo hladce. 🙂
Po příletu kupujeme místní sim kartu za pár Lari (místní měna v přepočtu 1 GEL = 8 Kč), protože internet v telefonu se vždy hodí a navíc většina míst kam se dostaneme je pokrytá 4G sítí, čili žádný problém při hledání cest, hospod nebo spojení s domovinou. Místní neskutečně ochotný průvodce po městě, taxikář a bývalý právník v jednom Georgi nás za necelé dvě hodiny jízdy ve své předokolkové Toyotě s podhuštěnými pneumatikami a řízením na opačné straně po čerstvě a dost hustě zasněžené Georgian military road (dopravní tepna spojující Gruzii a Rusko), bezpečně vysazuje až v naší cílové destinaci – před apartmány Vista Gudauri. Tady ještě jednou děkujeme Tomášovi za super ubytování.
Místní lyžařské středisko je svými sjezdovkami spíše začátečnická destinace. Svojí rozlohou a nadmořskou výškou zhruba mezi 2000 a 3300 m n.m. je také skvělé místo pro prašanové začátečníky, Mezi sjezdovkami je totiž spousta volných plání, na kterých zkouší jízdu ve volném terénu prakticky každý, kdo sem přijede. Permanentka za v přepočtu 570 korun na den skoro vhání slzy štěstí do očí. Navíc pokud máte skitouringové vybavení a nejste líní si tu a tam šlápnout od vleku dále nebo naopak sjet někam, kde vás vyzvedne taxík, případně opět vyšlapete zpátky, otevírají se vám najednou k ježdění krásné pláně, kde na rozdíl od Alp stále ještě není takový „powder stress“ a tak máte velkou šanci na čistou stopu i několik dní po sněhové nadílce. Nutno ale dodat, že freeride se zde, ostatně stejně jako všude jinde, rozmáhá a místní průvodci směle nabízí prašanová dobrodružství v areálu i mimo něj. Takže zcela nepolíbenou krajinu už v tomhle koutě Gruzie také nečekejte. Pokud se rozhodnete pohybovat na vlastní pěst, lze využít aplikaci FATMAP, kde je vyznačeno několik místních známých freeride tras (zcela bez šlapání) nebo touringových tras (nutné mít pásy a někam kousek vyšlápnout). Další tip je také knížka Still wilde Georgia místního guida Olega Gritskeviche, kde je spousta tras přehledně popsána (včetně GPS ke stažení) a kterou můžete sehnat online nebo v místním Travel baru, nenápadné hospůdce s dobrými drinky a trochu mizerným pivem přímo pod sjezdovkami v New Gudauri. Co se lavinového rizika a prevence týče, dochází zde k rozvoji a místní nadšenci již vydávájí skoro každý den novou lavinovou předpověď, což je celkem příjemná novinka, ale zároveň sami deklarují, že je to zatím spíše dobrovolnický počin a nelze se jím stoprocentně řídit. Rozhodně ale stojí za to navštívit stránky avalanche.ge, kde si v angličtině můžete hezky přehledně prohlédnout, co by vás zhruba mohlo potkat a jak se situace vyvíjí. Ačkoliv zde funguje heliskiingová firma, která údajně zárověň organizuje i případné záchranné akce, stejně je třeba počítat s tím, že je tu lepší být opatrný než zachraňovaný.
Náš samotný pobyt v Gudauri trvá krásných 8 dní, kdy stíháme několik místních resortních freeridů i skialpových výletů po okolí. Podmínky v průběhu pobytu nám celkem přejí i když prvotní krásnou nadílku sněhu vystřídá silný vítr, pro který občas nejdou lanovky, a poté i oteplení, takže spoustu tras nám zůstává do vysněného příště. Hory vypadají lákavě na kteroukoliv stranu se člověk podívá a asi je pravda, že tady může být člověk i několik let a všechno neprojezdí. Za zmínku rozhodně stojí náš výšlap ke klášteru Lomnisa, kde celoročně poustevničí místní pravoslavný mnich, který Vám po výšlapu nabídne čaj, víno a sušenky, ovšem pokud neumíte rusky nebo gruzínsky, místo filozofických otázek o poustevničení vám nezbyde, než se na sebe hezky vzájemně usmívat a před odchodem mu nechat třeba něco ze svých zásob. Také prý ocení, když mu vynesete z vesnice dřevo nebo vodu, což my se bohužel dozvěděli až později, takže zůstalo u tatranek. A abychom jen nelyžovali, tak stíháme i několik návštěv místních restaurací a několikrát ochutnáme místní specialitu Khachapuri – sýrem naplněný chléb, který je spolu s místními pivními speciály ideální doplnění energie po prolyžovaném dni. Mimochodem ano, jsme tak trochu barbaři, v zemi, kde se pravděpodobně pěstovalo první víno na světě, a kde jsou místní na své víno také patřičně hrdí, pijeme hlavně místní APU a IPU Black Lion – nějak se nám k tomu ježdění hodí víc. Náš poslední den ani nemáme sílu na lyžování a tak ještě otestujeme onu místní „navoněnou bídu“ (půjčím si termín Tomáše Guziura z rozhovoru pro Tupý Hrany) v podobě zdejšího luxusně se tvářícího hotelového wellnes se saunou vytopenou na teploty dovolující téměř si odložit kabát. Je teda pravda, že v kvalitě služeb tu mají ještě na čem pracovat. Při odjezdu nás opět vždy veselý a hovorný taxikář Georgi odváží do Tbilisi, ve kterém za lehkého deště vymetáme pár místních památek, kaváren a barů a další den ráno už zase míříme přes Istanbul zpátky do Čech.
Byl to výlet, který rozhodně stál za to, a pokud hledáte místo, kde za týden bydlení a lyžování zaplatíte stejně, jako za víkend v Alpách a zároveň vám není proti srsti, nebo si dokonce užíváte, trochu nedokonalosti v servisu, určitě si napište tuhle kavkazskou destinaci na seznam.
Martin M. a Metoděj R.
Ještě jednou děkujem Freeskier.cz za zápůjčku lyží Majesty Destroyer a pro zájemce ještě připojuji jejich hodnocení od Metoděje:
S lyžemi jsem strávil asi 8 dní lyžování na Gruzínském Kavkazu a musím říct, že to byla velmi dobrá volba. Většinu času jsme se pohybovali na pásech, takže jsem ocenil jejich nízkou hmotnost, která není na úkor ovladatelnosti lyže. S lyží dodávané hybridní pásy Majesty jsou také velmi uživatelsky příjemné. Výborně lnou ke skluznici, nesají příliš vody, takže vám nebudou těžknout nohy v průběhu dne – teda aspoň ne z pásů… Co se týče sjezdu pohybovali jsme se většinu času ve volném terénu, kde je lyže výborně ovladatelná i kvůli velmi zvednuté špici. Z toho důvodu je naopak potřeba v prašanu trochu více šlapat do patek. Šířka lyže (pod patou 113 mm) pak umožňuje plout i velmi hlubokém sněhu. Marker Kingpin 13 Demo je skvělou volbou k této lyži, jedná se o skialpové vázání, které si svou robustností nezadá ani s normálními freeride/sjezdovými vázáními. Je velmi jednoduše ovladatelné a i jeho bezpečnostní funkce jsem několikrát prověřil a vždy zafungovali přesně tak, jak měli. Kdy jsem cítil jedinou slabinu tohoto vázání, bylo při vypínání ze sjezdového režimu. Pokud si vypínáte patu první, tak vám zůstane viset noha na předních pinech. Takže jsem to nakonec dělal s vypnutím nejprve špice a vytažením paty zpod patové části. To je však jen opravdu drobnost a jinak je vázání skvělé – pevné, jednoduché, dobře ovladatelné. To že je lyže velmi lehká je výborná vlastnost, pokud se dostanete do rozbitého terénu. Lyže se totiž velmi dobře vede a není problém udělat na ni svižnější změnu směru. Na sjezdovku jsem se dostal jen výjimečně, při přejezdech mezi volnými terény. Lyže jak jsem psal je poměrně široká, takže to na sjezdovce v náklonu do oblouku zcela jistě ucítíte.