Nahrávám

Napiš pro vyhledání

Život v Perisheru – pokračování letního dobrodružství

Přistál jsi v Austrálii, prošel ses po Sydney a nasedáš do autobusu směr Jindabyne. Ve městě neznáš nikoho a nejspíš se ti honí hlavou, co to bylo za nápad.
Prošvihnul jsi první článek o lyžování a životě v Austrálii? Nic se nedějě, najdeš ho zde.

Perfektní podmínky i létě, to je Perisher

Přesně tak jsem se cítila po vyprchání prvotní euforie já. Cesta autobusem totiž trvá kolem sedmi hodin a podobným myšlenkám se utíká jen těžko. K uklidnění mi paradoxně pomáhá až střet s „místními“. První kontakt probíhá už na nádraží. Postarší pán si nejspíš všímá vypjatosti v mojí tváři a obligátně se zeptá „All good“? No ani ne, mám vybitej mobil, zásuvka nikde a pomalu začínám šílet. To nic odpovídá a vytahuje svojí powerbanku, prý jede stejným busem a můžu mu jí vrátit, až se mi nabije mobil. Na další zastávce mi další spolucestující nabízí brko na uklidnění. Pomalu mi dochází, že jsem se ocitla v zemi nejmilejších lidí na světě a tahle zkušenost se mi s každým dalším seznámením potvrzuje. Australani patří k jedněm z nejsrdečnějších lidí na světě a pokud opětuješ jejich vstřícnost, můžeš získat přátele na celý život.

V parku se můžeš setkat s takovými jmény jako je ABM. Photo: Rachel Bock

DOPRAVA

Tahle vzpomínka je zároveň i radou. V menším a sezónním městečku jako je Jindabyne nejlíp uspěješ, když se seznámíš s „místními“. Pokud nemáš pronajatý auto, najít si přátele doslova znamená dostat se na kopec. Ve městě totiž nefunguje žádná veřejná doprava a to ani skibus. Při troše štěstí se ti podaří domluvit si ježdění se spolubydlícími. Pokud ne, hodíš stejně jako já příspěvek na místní fb stránky, anebo můžeš zkusit stopování, což je zde běžný způsob dopravy. Jak už jsem zmiňovala minule, nejlepší je mít ke skipassu přikoupený i tzv. skitube pass. Perisher se totiž nachází v oblasti národního parku a většina lidí si nekupuje povolení ke vjezdu a jezdí jen do půl cesty.

Cestou na kopec

INTERNET

Taky je dobrý si zjistit, jestli je tam, kde budeš bydlet, wifi. Překvapivě to totiž není standard. To ale vůbec nevadí. Nejlepší, co se dá udělat, je si hned po příletu koupit místní simku (kvůli ověření ID je to nejlehčí přímo u operátora), protože ceny za 10GB dat měsíčně se pohybují okolo osmi stovek za měsíc a to je proti českým tarifům příjemná změna. Tenhle krok doporučuju všem, ať už s wifi nebo bez, normálně fungující mobil na místě značně zjednodušuje společenský život.

V parku si vždy najdeš nové přátele

SNOWPARK

Pokud projdeš tímhle procesem, dá se říct, že ostatní je hračka. Sedíš v autě směr Perisher, kde se nejspíš vezou další spolucestující, který si právě poznal a zasypávají tě otázkami jako „Odkud je ten přízvuk? Jsi tady na celou sezónu?“ nebo „Jezdíš taky v parku?“ Pokud náhodou nevychytáš někoho, kdo by v něm jezdil taky, v parku už se rychle seznámíš. Snowparků je v Perisheru víc, ale v podstatě se lyžuje ve dvou hlavních. Menší s jednoduššíma překážkama se jmenuje Leichhardt a většinou v něm stojí tří menší skoky a kolem 20 railů, je ideální spíš pro začínající lyžaře nebo na učení nových triků. Větší se nachází na začátku resortu a jmenuje se Playstation. Skládá se z pro liny, kde první ze skoků je většinou step up a za ním následují dva step downy. Ve zbytku parku je kolem 15 railů spíše větších, ale většinou perfektně postavených. Hlavním head shaperem byl v posledních dvou sezónách Charles Beckinsale, který se v zimě stará třeba o Whistler nebo private sessions v Saas Fee.

Gap to rail, super překážka na focení. Rider: Barbora Novakova Photo: Maddie Jones

PRÁCE

Lidi, který v parku potkáš, většinou utváří zbytek celého pobytu. Já jsem měla velký štěstí, protože mě hned první den vezla na kopec australská lyžařka Maddie Jones. Ta se znala na svahu prakticky s každým a hodně jí proslavily i její nahé backflipy:). Společné lyžování a oběd a už jsem se dalšímu lyžaři svěřovala, že si nejsem jistá, jak bez práce vyžiju. Ukázalo se, že to nebude vůbec problém. Dotyčný lyžař byl Jake Carney, nejspíš jeden z nejstylovějších lyžařů vůbec a shodou okolností kuchař v místní pizzerii. Prý tam nikdo víza neřeší, platí v hotovosti, tak ať se tam ukážu a třeba mě jako servírku vezmou. Hned první večer mě vzali. Plat 20 AUD na hodinu, večerní směny, který se vždy plánují pouze týden dopředu a víceméně pohodová práce, víc jsem si ani nemohla přát. Za sezónu jsem si vydělala víc, než jsem stihla utratit a nijak jsem se nepředřela. A takových míst je tam rozhodně víc, stačí se poptat a nějaký místo, kde platí „v cashi“ a nikdo se tě na nic neptá, je víc. Pro holky je to většinou práce servírky a pro kluky je to umývání nádobí. Práce jsou většinou večerní. Výjimku tvoří úklid domů, který se dělá přes den. Dá se tam vydělat o pár dolarů víc (denně min. kolem 150 AUD) a počet dnů, který chceš pracovat, si určuješ sám. Při obou pracích, a já jsem dělala oboje, zbývá víc než dost času na samotný lyžování a kombinace těchto prací značně přispívá k možnosti ušetřit si něco navíc.

“Ve městě”, pohled na Jindabyne

CENY

Říká se, že Austrálie je drahá. To je sice pravda, ale to neznamená, že tam musíš žít draze. Pokud nakupuješ v supermarketu a vaříš, jídlo tě vyjde podobně jak v Rakousku. Když se ti navíc podaří sehnat místo v restauraci, máš vyhráno. Večeře, kterou dostaneš během práce nebo po ní, je běžnou záležitostí. O dost dražší je alkohol a tady je navíc výrazný rozdíl mezi cenou v krámě nebo třeba v klubu. Víno a některý balení piva se dají pořídit za vcelku ucházející ceny. Jestli plánuješ vyrazit do klubu a ušetřit, je lepší se předtím trochu napít doma, což je zároveň běžná praxe místních. V Jindabyne je jeden hlavní klub Banjo´s a vstup se neplatí, je ale nutný u vchodu vždycky ukázat ID a nechat si udělat otisk prstu. Do klubu se v Austrálii chodí dřív než v Čechách, klidně okolo 9-10 a vždycky zavírá ve 2. Pravidla jsou přísný, pokud děláš bordel, hned tě vyhodí a můžou ti dát i zákaz vstupu, který může platit pouze na daný večer, ale někdy i na týden, anebo ti třeba můžou zakázat vstup na celou sezónu. Pro českýho freeskiera docela challenge. Nejlevnější drinky na baru budou zhruba od 5 AUD nahoru. Místní party jsou ale i tak skvělý a můžeš se na nich seznámit se spoustou lidí, co přijeli za lyžováním z celýho světa včetně PROs, připravujících se na nadcházející sezónu.

Na konec fotka, s nejoblíbenějším “místňákem”

NA ZÁVĚR

Pokud si najdeš čas na něco jinýho, než je lyžování, práce a večerní radovánky, nabízí Jindabyne spoustu dalších aktivit. Po ježdění se můžeš zastavit u vjezdu do národního parku a krmit nebo pozorovat klokany, jít se projít či proběhnout k jezeru nebo se věnovat místní specialitě FROLFU (frisbee golfu), kterýmu se v Jindabyne věnuje po ježdění skoro každej. A kdyby ti ani to nestačilo, není nic jednoduššího než se s někým domluvit a vyrazit na výlet na pobřeží, který je vzdálený jenom dvě a půl hodiny a nabízí ideální spoty třeba pro surfování. Pokud toužíš po nezapomenutelném letním dobrodružství, Austrálie může být tím pravým místem i pro tebe.

 

Tags:
Autor článku - Bára Nováková

Pocházím z Prahy a většina z Vás mě nejspíš zná jako jednu z mála holek pohybujících se na domácí scéně. Freeskiing mi v posledních letech utvářel život a ráda bych tu ostatním předala některé ze svých zkušeností, rad a názorů.

  • 1
Předchozí článek
Další článek

Může se také líbit

Co si o tom myslíš?

Your email address will not be published. Required fields are marked *