Nahrávám

Napiš pro vyhledání

Dneska tu pro vás máme rozhovor s Koubkem Steklým, který se rozhodl hodit za hlavu dosavadní život a přesunul se lyžovat do kanadské Britské Kolumbie, takže tady je!

Úplně první ježdění sezóny, konec října, dva dny na chatě, polární záře a powder.

Čau, Koubku, co děláš?

Čus, čus, akorát sedím v práci, je 10 dopoledne, piju kafe (třetí) a už mám za sebou nějaký ty ranní pracovní i hygienický riutály.

Já. Ještě nezarostlej a nedotčen kanadskou redneck kulturou pod Goat peakem v resortu. Foto: Kulich

Řekni nám zlehka, co jsi zač.

Bude to znít jako věta z parte, ale byl jsem dřív českou parkovou krysou, řekl bych tak z druhý generace freeskiingu v Česku – z období starý dobrý 59th crew, Rád točim, fotim a furt lyžuju, jo, vlastně furt lyžuju…víc, než kdy předtim.

Zmiňuješ 59th crew..já osobně i díky tomuhle seskupení začal lyžovat, co pro tebe tahle parta znamená/znamenala?

Zrovna jsem se nad tím nedávno zamyslel, když jsem viděl KIMBO session. Hodně mi to připomnělo časy s klukama na Mísách a v Průseku. Byla to pohoda, jak se patří, vzájemný hecování a parta lidí, co dělá to, co je baví, cestuje kvůli tomu a tráví společně všechen volnej čas – to pak prostě nemůže bejt špatný. Rozhodně super časy. Zdravím celou 59th crew!

Nepotřebuje komentář, the backflip od Marka Wlazela na spálenym kopci na druhý straně řeky od Revelstoke. Foto: Jakub Steklý

V parku jsi to uměl pořádně naložit a dokonce jsi i závodíval, máš v rukávu nějakej větší úspěch? 

Ani si nemyslím, párkrát jsem byl na bedně převážně na jibovejch závodech, ale že bych to považoval za úspěch, to ne.

Po práci legrace. Hot springs hoďku od Revelstoke jsou příjemným útočištěm na pár dnů, když zrovna nepadá.

Teď už tě ale můžem několikátou sezonu sledovat jedině v hlubokym powderu Britský Kolumbie, jak se tahle změna stala?

Přišlo období, kdy mě už prostě ježdění v parku nemotivovalo a nebavilo, tak jsem se to snažil hecovat všude jinde, v ulicích, v lese a i když vlastně ani pořádnej powder a hlavně terén v Česku nemáme, vždycky mě i to málo, co máme, bavilo ze všech druhů lyžování nejvíc. Pak ale i takový ty “behind the scenes” jako degradovaný školský systém v Česku a celkově prozření, kdy většinu života děláš to, co od tebe čekaj ostatní a řikáš si, kdy konečně budu moct dělat, co mě baví?! I předtím jsem lyžoval dost, ale bylo to v poměru 7:3, kdy jsem dělal věci, co mě nebavily. Tak jsem si řekl, že by to přece mělo bejt obráceně. Takže teď už dělám jen to, co dělat chci, co mě naplňuje a co mě baví. Začalo to tím, že jsem vyrazil do Cali a teď žiju v Revelstoke, BC. Beatufil British Columbia Bro! Je vtipný, že moje oblíbená fráze, když jsem přijel, byla: “Já jsem nepřijel do Kanady žít”…už jsou to 3 roky.

Občas je tolik sněhu, že není ideální opouštět úroveň lesa, ale i tam je víc než dost features. Lyžuju já a fotil Marek Wlazel.

Keiths hut na coastu kousek od Whistleru, kde je síť hutů, kam může kazdý přijít a za poplatek přespat pár dní. Terény v okolí neskutečný.

A jak vlastně vypadá tvoje zimní rutina v Kanadě? 

Řekl bych, že pro nezainteresovaný lidi to bude vypadat jako sekta bláznů žijcích někde v horách. Ono na tom možná i něco je. Všechno začíná den předem, kdy přicházíme z lyžování a většinou si zakážem o lyžování chvilku mluvit, hrajeme na xboxu a hodně, fakt HODNĚ, jíme. Pak čekneš předpověď, avalanche forecast a dáš si nějaký cíle na další den a vybíráš terén vzhledem k podmínkám. Spát jdeš nejpozději v 10 po pár partičkách Carcassone. A ráno to začíná, vstaneš v šest, v sedm jsi v autě, hodinka jízdy do Rogersu, pak většinou 4h na pásech na spot nebo i dýl na summit. Konečně nějaký to lyžování, kolem čtvrtý jseš u auta, v pět doma a zase jíš a hraješ na xboxu nebo jdeš do práce, když nějakou máš.

Šlapání v BC ale vyžaduje minimálně slušnou fyzickou vybavenost, připravuješ se nějak speciálně na sezónu?

Občas si zakážu pít pivo, haha. Jinak nic speciálního nedělám. Životní styl, kterej tady jedem, je hodně o pohybu, takže jsem v furt v nějaký aktivitě. Rád si jdu zaběhat a najradši zaskejtovat.

Dvě údolí od resortu, hoďka chůze a nikdo nikde a spousta spotů. Lyžuje náš Swiss kámoš Basile Be a fotil jsem já.

Lyžování a obecně žití v Kanadě ale určitě není uplně levná záležitost…řikals, že zrovna sedíš v práci, co teda vlastně děláš?

Já lyžuju pillows v Rogers Pass, Asulkan Valley. Naše první loňská návštěva tohohle pillow dreamlandu. Foto Adam Kotek

Mmm, je a není. Tvoje nároky na život se tu hodně změní. Zbytečnosti jako trendy oblečení a nejnovější modely iphonu tady nejsou znamka toho, jak moc cool jseš. Oblečení (krom toho na zimu) jsem si dlouho nekoupil jinde než v thriftu. Takže jediný, co si opravdu musíš koupit, je jídlo, který doma nevypěstuješ. A je dražší než u nás, často i horší, ale zase tvůj plat je k tomu adekvátní. Snažím se většinou makat hodně přes léto a zimu mít volnou na lyžování. Dělám hodně paintingu a natírám domy, zkoušel jsem loni i sbírání ovoce a tak. Můj fulltime job je práce caretakera pro CMH (asi nejvetěí heliski firma na světě), takže mám na starosti jeden takovej hotel 150 km v lese a trávím tu většinu léta sám a starám se, aby všechno bylo ready na zimu.

Mimo ježdění se ale hodně zajímáš i o focení a natáčení – k tomu ses dostal jak?

Už od mala, když naši měli první digitální foťák, jsem natáčel, jak s kámošema skáčem do křoví na skejtu. Pak první kamera, lyžování a už to jelo. Vlastně si řikám, jak v tom můžu být furt tak špatnej, když už to dělám tak dlouho?! Pořád mě to baví. Camera gear je jedna z věcí, za kterou utrácim a ano, ani jedna součást gearu si na svoji hodnotu nevydělá. Dělám to jen pro zábavu!

Občas slunce a mraky peroucí se o moc vytvářej neskutečný kulisy. Marek a Jonáš sundávaj pásy před pillowsama na Hermit meadows. Foto Jakub Stekly

Kam až bys chtěl svoje lyžování, popřípadě natáčení vlastně posouvat?

Cíle si dávám spíš krátkodobější, kdy mám v plánu sjet nějakou horu nebo lajnu. Natáčení už se musí někam hnout, děláme furt jen montage, který nejsou uplně nejhorší, ale je potřeba tomu něco přidat. V následující zimě se o to snad pokusíme, tak uvidíme, jak to dopadne. Nejdlouhodobější plán je být happy!

Spot, na kterej jsme se těšili dýl než jednu zimu, letos podmínky dovolily. Jonáš na neskutečně dlouhý pillow line z ridge do údolí aka Rockstone was my pillow. Foto: Jakub Steklý

To lajkuju! Chceš to ještě zakončit nějakou chytrostí před rozstřelem?

Asi mě nic nenapadá, chytrosti bylo dost).

Jeden z peaků (Goat peak) 10min na pásech z resortu, lyžuje Kuba Piňos, fotil Marek Wlazel. Na vrcholu stojim já po tom, co jsem vyhnědl. Vrátili jsme se poslední den sezony a vyčištěno!

Rozstřel s Koubkem:

Skoky nebo raily?

Překvapivě mám určitě radši skoky.

Switch nebo normal?

Switch.

Prašan nebo slush?

Prašan, ale i slush je fajn.

Obtížnost nebo styl?

STYL.

S hůlkama nebo bez?

S hůlkama.

Ja ti děkuju za tvůj čas, ať se daří, nakydá klasicky šíleně a snad se už brzo vidíme na pillows!

Už bys měl na freeski helpu koupit prašanovky a vyrazit zažít adventure! Taky díky za čas, který jsi mi i skrze časovej posun věnoval. A taky díky všem kolem mě! Za to, že se to děje…

 

Mrkni taky na podařený video z Britské Kolumbie:

PS: Všechny fotografie můžeš vidět nahoře nad článkem ve fotogalerii.

Autor článku - Tomáš Kroczek

Čau, jsem Króča a moc rád lyžuju. Dokonce o tom sem tam i něco napíšu. Nejčastěji mě potkáš v parku u nás v Krkonoších, tak se vidíme na sněhu!

  • 1

Co si o tom myslíš?

Your email address will not be published. Required fields are marked *