Nahrávám

Napiš pro vyhledání

Freestyle lyžování je bezpochyby jedním z nejprogresivnějších sportů vůbec. S každou zimní sezonou se objevují noví jezdci, nové triky, větší skoky a nic nenasvědčuje tomu, že by se evoluce chýlila ke konci. Se vstupem ski-freestyle disciplín do olympijského programu odstartovala éra freeski reprezentačních týmů a rideři začali k tréninku přistupovat mnohem profesionálněji a zodpovědněji. Ona zmíněná evoluce jde samozřejmě ruku v ruce se zvýšeným důrazem na kvalitnější a bezpečnější tréninkové metody, vznikají nová tréninková centra. Skákání do vody už je ale téměř mimo hru. Top rideři, a nejen ti, začínají dávat přednost skákání do nafukovacích bagů ve sklonu dopadu. My jsme jeden takový vyrazili otestovat. Nachází se v Rakousku zhruba napůl cesty mezi Garmischem a Innsbruckem a nese název Banger Park.

V sobotu ve tři ráno nás díky bohu dostává budík z postele, s Jakubem (Jakub Steinbrecher) naházíme cajky do auta a vyrážíme směr Karlovy Vary, kde se k nám dále připojují Krušnohorci Matěj Hrabačka, Jirka Lafek a z Chomutova fotograf Honza Fučík a Kamča. Téměř nic už nám nebrání v cestě do rakouského Scharnitzu, až na kňourající ložiska mého Subaru z důvodu přetížení. Hold to není kamion, a tak překládáme Jirku společně s pár věcmi do auta k Honzovi a můžeme směle vyrazit.

Na cestě strávíme zhruba pět hodin a okolo jedenácté dopoledne jsme na místě. Horská vesnice Scharnitz se rozkládá v krásném tyrolském údolí lemovaném alpskými štíty. Co budu povídat, je to krása. Po dlouhé cestě, ještě než na to vlítneme, si jdeme prohlédnout areál.

Jako první atrakci cestou z parkoviště objevujeme velkou trampolínu, kolem celého obvodu široce obloženou silnými duchnami pro maximální bezpečnost. Samotná trampolína je jednoznačně to nejlepší, na čem jsem kdy skákal. Prostě si musíš dávat hodně pozor, jakou silou se odrazíš, aby ses náhodou neocitl na pár chvil ve stratosféře nebo alespoň na vrcholu jedné z okolních hor. Později se dozvídáme, že za cenu takové trampolíny můžeš mít třeba Octavii v plné palbě.

V okolí trampolíny se pnou také dvě slackliny. Skvělá věc pro rozcvičení nebo naklepání varlat před skákáním. Dále už jsme na dohled prvnímu ze dvou bagů. Jedná se o menší skok s tablem zhruba 4 metry. Skok ideální pro méně zkušené jezdce nebo děti. Nebo také na učení switch odrazů a rotací.

Dalším stanovištěm je jibová platforma s jedním, zhruba osmimetrovým, pévécéčkem postaveným do speedu, což je asi jedním z mála mínusů parku. Překážka je na speed poměrně krátká a velice rychlá. Myslím, že takové místo by si zasloužilo alespoň ještě jednu překážku, ideálně flatovou s větším využitím. Škoda, že platforma sloužila víceméně jen pro chill riderů nebo na sušení oblečení.

Na závěr se dostáváme k hlavnímu symbolu Banger Parku – k velkému skoku s tablem okolo 10 metrů (což je ale zavádějící, protože létat můžeš bezpečně kamkoliv do dopadu) s robustně širokým a dlouhým nafukovacím bagem. Nutno zmínit, že celý areál se nachází na sjezdovce, a tedy nebylo nutné stavět vysoký rozjezd. Vrcholem rozjezdu je asi šest metrů vysoká věž. Celý skok s dopadem sice působí mohutně, avšak velice příjemně, a v nikom z nás nebudí příliš velký respekt.

Na nic víc už nečekáme a jdeme do ticket officu pozdravit místní a vyřešit vstup. Ten tě vyjde na 55 Euro na celý den, což je přes víkend od deseti dopoledne do osmi večer, čili deset hodin skákání a šlapání na rozjezd. Věř, stačí to. Po vyplnění registračního formuláře v němčině dostaneš dvacetiminutové školení v angličtině, němčině, polštině (jedná se o polský projekt), a pokud hodně chceš, tak také v češtině. Vystačili jsme si s angličtinou a dozvěděli jsme se spoustu informací o areálu, jak se na skoku chovat a tak dále.

Potom přišla na řadu velice důležitá a pro mnohé z nás také velice obávaná chvíle hrůzy v podobě kontroly lyží, ze kterých by neměly trčet ostré kusy popraskaných hran a skluznice by neměly být děravé. Před touto kontrolou jsme měli pocit, že tyto podmínky splňuje snad jen jeden pár lyží z pěti přivezených, a už jsme se viděli, jak na nás Rakušané budou nevěřícně koukat, až si budeme půjčovat ve čtyřech lidech jeden pár lyží po každé jízdě. Obavy byly naštěstí zbytečné a místní šikovný servisák upravil všechny naše lyže k bojeschopnosti broušením a mazáním skluznic voskem. Vše je připravené, a tak se natěšení přesouváme na vrchol rozjezdu. Jako první jdu na řadu já. Počkám, až uvidím přede mnou skákajícího jezdce vylézat z bagu, a dropuju.

Rozjezdový materiál je trochu podobný klasickému “českému kartáči”, který ale v BP používají jen sporadicky pod dopadem pvc. Tohle je totiž úplně jiný level! Tento kartáč je velice rychlý a stabilní. Můžeš na něm bez problému kárvovat. Odraz skoku je velice příjemný. Airtime je krásně dlouhý, příjemný a po celou dobu trajektorie letu kopíruje table a dopad. No a dopad?? Ten skoro necítíš. Jediné, co opravdu cítíš, je voda stékající po bagu, která tě v místě zastavení kompletně spláchne.

Podél celého rozjezdu a na vrcholu bagu je položen zavlažovací systém, který po stisknutí tlačítka v rozjezdové věži pokropí celý rozjezd a bag. S tím souvisí další důležitá věc, a to jak se obléct. Určitě je důležité mít dlouhý rukáv, respektive žádnou odkrytou kůži, kterou by sis mohl popálit o bag. Když nám Jirka před tripem říkal, že si na skákání vezme neopren, všichni jsme se mu vysmáli. Avšak neopren je asi nejlepší možná volba. Musíš na něm ale mít něco, co pojede po bagu, ideálně nějaké bavlněné tričko a šortky, a nezapomenout na tenké rukavice. Musím říct, že žádné oblečení jsem od klouzání po bagu neměl zničené.

Všichni do jednoho jsme byli ze skoku hotoví. Takže nic nebránilo tomu, abychom to mohli začít trochu pushovat. V podstatě nás skákalo pár, takže žádné velké prostoje a čekání na řadu. Za pár chvil už si Jakub, Matěj a Jirka zkusili svůj první dabl. A hned na nohy. Já jsem se s naraženými žebry z Chomutovského poháru držel trochu zpátky a lítal jsem si corky pět a devět pěkně daleko na pohodu. Jirka přijel s jasným cílem. Cork sedm, který si před skákáním vyzkoušel na trampolíně. Pak následovalo pár rovných pětek, sedmiček a za chvíli Jirka vyslal svůj první cork sedm jako z encyklopedie. Matěj piloval sedmičky a rodea. Jakub s sebou mrskal hlava nehlava, jak je u něj zvykem, a v průběhu dne dostal do nohou pěkné misty pět a hlavně stylovou sedmičku s revers mutem!

Den se pomalu krátil a únava se po brzkém vstávání, dlouhé cestě a celodenním ježdění zákonitě dostavila. A tak jsem se pomalu přesunuli do kempu, který je hned vedle BP. Za 7 Euro na osobu a dalších 7 Euro za auto nebo stan jsme měli příjemnou obsluhu, teplou sprchu, pračku se sušičkou, wifi a hlavně noční oblohu plnou hvězd. Za mě rozhodně lepší volba, než se po ježdění trmácet někam autem na ubytování. Rozdělali jsme gril, opekli párek a šli pomalu spát.

V neděli ráno někoho probudila zima poněkud brzy a někoho zase teplé sluneční paprsky poněkud pozdě. Hold takové podzimní kempování vyžaduje kvalitní teplý spacák, tak na to myslet! Po poměrně dlouhém probírání se jsme vyrazili na snídani. Snad jediným místem, kde se dá v neděli v Scharnitzu posnídat, je asi kilometr vzdálená benzínka s malým, ale dostatečným sortimentem potravin. Takže příjemnou ranní procházku a doplnění energie máme za sebou.

Jdeme se protáhnout na trampolínu. Oblečení ze včerejšího dne sice moc neuschlo, ale naštěstí nejsme z cukru. Na neděli si bohužel naplánovalo návštěvu několik zahraničních týmů a park praská ve švech. Jdeme se rozehřát na jib (jako snad jediní za celý víkend). Po půl hodince jibování se fronta na skok sice nezmenšuje, nám se ale už čekat nechce a jdeme to hecnout. Čekání je opravdu dlouhé, až zbytečné. Když dopadne jezdec před tebou do bagu, máš ještě zhruba patnáct vteřin času na to se připravit ke skoku. Spousta zúčastněných čeká ale zbytečně příliš dlouho.

Kvalita jezdců je absolutní vesmír. Spíš by se lépe počítali rideři, kteří nedávají dabl, než naopak. Hold taková je dnes doba. Doba dablová. Ba dokonce se pár odvážlivců pokouší o tripl cork a musím uznat, že sice hodně na těsno, ale při dokonalém provedení by se vešel. Únava je na nás teda dost znát, snad asi vyjma Jirky. Ten si asi něco ráno dal, protože neustále bez přestávky lítá nahoru a dolů a zanedlouho mu to začne přinášet ovoce. Nejenže ke corku sedm s luxusním bluntem přidává cork sedm s far mutem, ale k tomu všemu posílá nádherné bio sedm se safety až na parkoviště. Jakub s Matějem už toho mají plné kecky a jdou se občerstvit obřím burgerem s hranolky a zpovzdálí sledují nesmrtelného rytíře Jirku a jeho další a další pokusy. A aby nám Jirka všem definitivně zavřel pusu, roztáčí double cork 12 s mutem!! :O… To už byl pravý čas zakročit. Jirkovi téměř násilím zakazuji další skok, a kdyby mohl, skáče Jirka dodnes.

Pomalu balíme věci, loučíme se s místními a v neskutečné euforii ze všeho, co se tento víkend událo, odjíždíme domů. Už teď víme, že tu nejsme naposledy. Cestou se ještě stavujeme u nedalekého jezera Achensee. Nakrmíme Instagram tou alpskou krásou a mažeme domů.

Banger Park je jednoduše úžasné místo. Hodně mu hraje do karet to, že je to jeho první sezona a zdaleka ještě není vše hotové. Kousek výš už se pomalu rýsuje největší skok, který by měl mít jen samotný table okolo 16 metrů. To bude veliká paráda! Další velkou novinkou pro příští sezonu by měl být vlek. Pokud sleduješ Instagram Banger Parku, určitě sis všiml, že toto místo téměř každý týden navštíví jezdec, který má ve světě veliké jméno. Někdo by mohl namítnout, že prostě Banger nemá v Evropě konkurenci, a opravdu zatím nemá. Ono to je ale vše opravdu do posledního puntíku velice promyšlené. Takže pokud váháš, tak nepřemýšlej a jeď do Bangeru. 55 Euro sice není málo, ale ani jednoho Eura nebudeš litovat!

Díky všem zúčastněným za perfektní trip. Ondrovi za zprostředkování a Honzovi Fučíkovi za krásnou fotogalerii a záběry do editku!

Celou fotogalerii najdeš zítra na našem FB.
Mnoho dalších krásných fotek, nejen z toho tripu, si můžeš prohlédnout na FB Honzy Fučíka.

Bangerpark.com
Instagram.com/bangerpark
Facebook.com/bangepark

 

A na závěr nezapomeň mrknout na edit!

 

Tags:
Autor článku - Pavel Pleskač

V první řadě je asi slušnost se představit. Jmenuji se Pavel Pleskač, pocházím ze severočeského Žatce a nejblíže to mám do Krušných hor, kde jsem se poprvé postavil na lyže. Lyžování mě spoustu naučilo a ovlivňuje můj život a já se ti zde čas od času pokusím předat zkušenost, inspiraci, nebo jen náhled do světa freeskingu, jak to vidím já. Tak snad tě to bude bavit.

  • 1

Může se také líbit

Co si o tom myslíš?

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Podobné příspěvky