Zdravím všechny příznivce hor a lyžování. Jmenuji se Jakub Hanzlíček a už druhou sezonu pracuju na Hintertuxu. Tímto článkem bych vám chtěl přiblížit jaké to je, pracovat jako shaper v Rakousku.
Začnu asi tím, jak jsem se sem vlastně dostal…
V ČR jsem měl docela normální práci, krásný byt a přítelkyni. Bohužel (teda dnes už bohudík) se všechno podělalo a jak se říká: „jednou jsi nahoře a jednou dole“… a já byl tehdy zrovna na dně.
Rodina a kamarádi mi strašně pomohli a já začal s klidnou hlavou plánovat, co tedy vlastně dál.
Česká republika mě už tolikrát zklamala, že jsem si řekl „no more“. Začal jsem obepisovat kamarády a známé, které jsem prosil o nějaké rady. Nakonec se mi nejvíce zalíbilo Rakousko, protože miluju přírodu, obří hory, ale hlavně nejlepší snowparky.
Shodou okolností jsem večer seděl u Facebooku a všimnul si, že Hintertux Betterpark shání shapers do týmu. Neváhal jsem a okamžitě začal pracovat na CV a motivačním dopise. Asi za 3 dny mi zavolal můj nynější šéf a následoval asi půl hodinový pohovor přes telefon v angličtině. Výsledek? „Plácli jsme si“ a já měl týden na to si všechno sbalit. Následoval trip do Tesca, kde jsem (kromě jiného) nakoupil hodně instantního jídla, což mimochodem nebyl vůbec dobrý nápad, a vozím ho v autě dodnes.
„Když jsem viděl pokoj, byl jsem upřímně v šoku.”
Nastal den D a já mohl vyrazit. Cestou jsem nabral ještě v Brně kamaráda Šimona, který byl připravený se svým starým Transportérem s maximální rychlostí 100km/h. Cesta tedy byla opravdu dlouhá. Po příjezdu jsme měli kontaktovat paní Sabine, která zajišťovala naše ubytování. Tak jsem také udělal… bohužel Sabine uměla jenom německy a já zase jenom anglicky. Hodil jsem tedy větu „prosím pošlete adresu ubytování“ do sms… naneštěstí odepsala až za 2 hodiny a my jsme přitom čekali asi 50m od baráku, kde jsme měli bydlet. Mé očekávání ohledně ubytování bylo jako v ČR (v jednom pokoji 5 lidí, společná sprcha, hnus a punk)… byl jsem tedy upřímně v šoku, když jsem viděl svůj pokoj – všechno krásně čisté, jedna postel, TV, nová sprcha + WC, lednička a obří skříň, kam jsem mohl dát všechny věci. Celý dům je všeobecně super – společná kuchyň má vše potřebné, ve sklepě se nachází pračka se sušičkou a na venkovním balkoně je gril.
Následující den jsme měli ještě volno. Šli jsme se tedy podívat do Mayrhofenu, kde je úplně všechno, co normální shreďák potřebuje. Dostatek obchodů s potravinami, fotbalové a basketbalové hřiště, bowl/ pool na skatování a hlavně super kebab (:D). Hned pod barákem máme lanovku směrem na Penken, který má otevíračku tuším někdy v prosinci. Vedle stanice je i pumptrack a garáže, kde se dá skatovat.
„Na ledovci se ukrývají klidně i 40 metrů hluboké ledovcové trhliny.”
Další den jsme tedy vyrazili směr Hintertux, což máme asi 20 km od ubytování. Vyřídili si smlouvu, která je na dobu určitou – formálně ale jako HPP, dostali jsme metr na měření stupňů landingu a takeoffu u kickeru a chip na počítání hodin. Dojeli jsme na místo a začali tvořit. Oba dva jsme měli zkušenosti jen z home resortu v Peci pod Sněžkou, ale tohle byl jiný level.
„Žádný školení, tady máš lopatu a makej!”
Celkově je nás 6 shaperu / 1 headshaper /1 park designer a 1 bully driver, který je k dispozici po celý den.
Pracujeme 4 dny a jeden den máme volno.
Momentálně máme 6 skoků na 3 platformách + 1 pro line kicker s tablem 18m. Překážek je teď zhruba 18, ale pořád něco přestavujeme a měníme.
Máme i Half-pipe, ale je to spíš taková funny pipe a dělá se jen rolbou.
Plán parku se dělá nejdříve jako základ před kompletní stavbou a pak vymýšlíme překážky za pochodu.
Jsme jenom dva lyžaři v týmu, ale vždy vymyslíme nějaký kompromis se snowboarďákama.
Měsíční výplata chodí vždy hned na začátku měsíce a vychází zhruba na dvojnásobný průměrný český plat při nějakých 110 – 120 hodinách.
„Skoky se staví pomocí laseru.”
Co se týče nějakého školení – nic jsme nedostali. Zkrátka tady máš nářadí a makej… učil jsem se všechno za pochodu a na začátku to nebylo vůbec lehký. Tahle práce je opravdu dřina, ale každý kdo miluje hory, freeskiing a snowboarding by si to měl zkusit.
Začínali jsme s jibbovou sekcí. Bully driver udělá platformu, přiveze se překážka, usadí se, dohrne strany sněhem, nahrne landing a takeoff a zbytek je na nás. Udělat krásný takeoff, vyčistit strany a trochu shapnout landing.
Kickery se staví pomocí laseru, všechno musí být přesné a každý skok musí být stejný a v jedné lajně. Nahrne se velká hromada sněhu a s pomocí rolby se vytvaruje skok. Pak už je to jen na nás. Proline kicker musí mít flat 34 stupňů, L kicker 32 a M 30… každý den při reshapu to měříme vodováhou, případně dohazujeme nebo ořízneme, zbytek udělá rolba.
Park designer jednou týdně přijede a měří, jestli je všechno správně.
Pracovní den:
Ráno vstávám v 6:30, pohodová snídaně, udělám si nějakou svačinu na kopec a v 7:30 nás vyzvedává worker van a jedeme směr lanovka. Každý den je před lanovkou asi milion špoňáků, kteří čekají, až budou zase moci pořádně zničit krásně urolbovanou sjezdovku.
Vyrážíme nahoru, máme před sebou dvě lanovky než dojedeme na Fernerhaus, kde se clockneme, dáme si kafe nebo nějakou snídani, převlékneme se a vyrazíme poslední lanovkou do parku. Pod parkem máme kontejner, kde je veškeré vybavení… bereme shapetools, lopaty a vodováhy. Uděláme rychlý morning check parku. Když je potřeba, tak se něco shapne. A rychle nahoru otevřít park. Teď máme čas do 13:30, kdy začínáme s proline kickerem, takže většinou jezdíme nebo jedeme dolu na oběd.
Na odrazu proline kickeru se udělá prvních 1.20 metrů a zbytek dodělá rolbař, který většinou ví, co dělá (:D).
Pak se uzavře celý park a rolbař nahrne sníh do vjezdu, aby nikdo nemohl projet.
Je chvilku po 14 hodině a 3 shapers začínají s kickery a zbytek s raily nahoře v parku.
Odrazy jsou většinou úplně rozjezděný. Přes vysílačku tedy jen řeknu, že potřebuju dohrnout trochu sněhu a potom už jen udělat ručně hezký takeoff a vyčistit strany. Když je něco už moc nízko, tak vytáhnout a usadit znovu.
Normálně máme hotovo do 16:30, ale když předěláváme nějaké překážky nebo skoky, jsme tam klidně i do 20-21 h.
Po práci (když nejsme moc zabitý) jedeme třeba do Innsbrucku, jdeme skatovat, děláme hromadnou večeři, koukáme na nějaké winter movies, grilujeme nebo jdeme prostě rovnou spát.
Když je hnusně, tak jdeme většinou ráno odházet a otevřít park. Pokud má sněžit i odpoledne, jedeme dolů a druhý den to samé. Momentálně máme avalanche risk, takže nahoru do parku nikdo nesmí. Uvidíme, jaké to bude v následujících dnech.
Tohle je ta lepší část práce, ale třeba na jaře nám celý květen sněžilo – skoro každý den 30 cm i více nového sněhu, nahoře mlha, že jsem skoro neviděl vlastní ruce. K tomu -15 stupňů, šílený vítr, avalanche risk a na ledovci se ukrývají klidně i 40 metrů hluboké ledovcové trhliny. Jednou nám dokonce sjela lavina na skoky, což bylo docela scary. Takže takhle práce může být i celkem nebezpečná.
No a když je rolba připnutá na lano, je lepší držet se dál, je to hodně nebezpečné. Když se to urve, nebo se ocelové lano zasekne a trefí vás to, tak je po vás.
Dost otravné jsou také hromady lidí, co sem jezdí. Především tedy špony, kterých je fakt hrozně moc… týmy z celého světa a nejhorší jsou asi rusáci – nevychovaná hovada.
Abych to shrnul… nic nemá na ty výhledy tady, spoustu hodin lyžování, stavění snowparku na jednom z (pro mě) nejhezčích míst, skvělá shapers crew, mentalita lidí je tady také úplně jinde a v neposlední řadě nádherná příroda.
Když mám volno, tak buď celý den jezdím nebo hikuju někde po výletech.
Neskutečně si vážím téhle příležitosti, protože se jedná o to nejlepší, co mě potkalo a hlavně posunulo.
Je radost se pobavit třeba s Jasperem a Oysteinem na vleku (:D).
Teď mám kamarády víceméně po celém světě a spoustu nových možností.
Zimní sezonu strávím v Kreischbergu v menším snowparku a na jaře pravděpodobně zase zpět na Hintertux.
Chceš se dozvědět ještě víc o práci shapera? Koukni i na rozhovor s Martinem Horákem, který pracuje jako shaper ve švýcarském středisku Laax.