KEA KUHNEL – CESTA NA OLYMPIÁDU

Od olympiády už uběhly skoro dva měsíce, a tak je na čase, abychom se na ní podívali očima někoho z riderů.
Já jsem si pro tebe vybrala Keu Kuhnel, vycházející hvězdu německého slopestylu. Keyina cesta na olympiádu je příběhem vytrvalosti a důkazem, že když se chce, dá se dokázat skoro nemožné. Jestli se chceš dozvědět, jak se dá dostat na olympiádu bez státní podpory nebo si udělat představu o tom, jak se dá uživit freeskiingem v zemi, kde mu jen málokdo věnuje pozornost (analogii zde hledej sám), čti dál!

Ahoj Keo, mohla bys mi popsat, jak ses dostala k lyžování?

S lyžováním jsem začala už ve dvou letech, ale k freeskiingu jsem se na neštěstí dostala až docela pozdě. Končila jsem zrovna střední školu a přemýšlela, kam podám přihlášku na vysokou. Náhodou jsem v té době trávila zimní prázdniny v Laaxu, kde jsem viděla, jak ostatní zkouší různé triky ve snowparku a okamžitě mě to zaujalo. Následovala spontánní přihláška na univerzitu v Innsbrucku, kam jsem byla přijata a mohla se naplno začít věnovat své nové vášni. Dva roky poté jsem se ocitla v německém freeski teamu.

Proč a jak jsi začala se závoděním?

Představa závodění na mezinárodní úrovni ke mně přišla poprvé, když jsem viděla, jak se ostatní holky díky závodům zlepšují. Myslela jsem si, že když začnu závodit, budě mě to víc motivovat posouvat svoje hranice a zkoušet nové triky a tak jsem to zkusila. Můj první závod bylo mistrovství Německa v roce 2015, kdy už mi bylo 24 let. Potom následovalo pár zastávek Evropského poháru a nakonec jsem se dostala i na okruh Světového poháru.

Změnilo nějak závodění tvůj pohled na freeskiing?

Není to tak, že by se změnil můj pohled na lyžování, spíš se změnil můj život. Musela sem se naučit lepší organizaci. Už to není jen tak, že si jdu zajezdit kdy se mi chce. Teď potřebuju „trénink“ nějak synchronizovat se studiem. Dřív jsem díky lyžování žila spíš ze dne na den.

Jak se ti líbí být součástí teamu FREESKI GERMANY?

To, že jsem součástí týmu pro mě znamená, že jsem obklopena lidmi, se kterými můžu jít lyžovat prakticky kdykoliv. Všichni, kteří jsou v „nejvyšší úrovni“ týmu, mají lyžování jako svou hlavní prioritu. Je super, že kolem sebe mám podobně smýšlející lidi, se kterýma se navzájem podporujeme a rozumíme si.

Jak „trénuješ“? 

Vím, že kolem slova trénink, je ve freeskiingu hodně protichůdných pocitů. Ale pravdou je, že abych mohla pořád lyžovat a moje tělo to vydrželo, musím nějak trénovat a taky k tomu tak přistupuju. Po lyžování zajdu buď do fitka nebo se aspoň věnuju protahování doma. Během léta se samozřejmě soustředím na svojí kondičku o něco víc, pravidelně cvičím a mimo to trávím hodně času na trampolínách a skocích do vody. V posledním roce jsem taky začala pracovat s mentálním koučem, který mi hodně pomohl.

Slyšela jsem, že jsi od německého freeski teamu nedostala žádnou finanční podporu. Je to tak, a pokud ano, jak zvládáš financovat svoje lyžování?

Pro sportovce nebo kohokoliv, kdo se ve sportu snaží nějak realizovat, je nejtěžší pořád vymýšlet „jak zaplatím tenhle výjezd a z čeho příště zaplatím startovné“. Přesně tím jsem si ale procházela celou poslední sezónu. Jelikož Freeski Germany není oficiální součástí Svazu německých lyžařů (alespoň té části, na kterou se vztahují příspěvky), nemůžeme z ní benefitovat. Letenky, skipassy, ubytování, jídlo i startovní poplatky na světácích, to vše si musíme platit z vlastní kapsy. Většinou se mi podaří všechno zaplatit z prizemoney, peněz od sponzorů nebo za pomoci rodičů. To ale nemůže být dlouhodobým řešením. Na konci dne peníze, které do lyžování dám, převyšují peníze, které si lyžováním vydělám.

Na olympiádu se ti, ale i tak podařilo dostat. Jaký to byl zážitek?

Musím říct, že olympiáda byla dosud nejlepším zážitkem mého života. To, že se mi podařilo na ní vůbec dostat, pro mě znamenalo doslova „celý svět“, zvlášť potom, co mě loni Svaz německých lyžařů vyškrtl z potencionálních uchazečů o olympiádu a připravil mě tak o značnou část mých sponzorů. Nejenže pro mě byla olympijská sezóna tou nejtěžší sezónou vůbec, ale díky Svazu, byla i mentální „horskou dráhou“. I přes všechny nesnáze, které pronásledovaly moji kvalifikaci, to však stálo za to a byla jsem o to víc vděčná, že můžu stát na startu olympijské trati a ukázat všem, co ve mě nevěřili, že se pletli.

Je smutné vidět, že lidé, kteří neví nic o našem sportu, jsou zároveň ti, kteří o něm dělají rozhodnutí. Sami si ani neuvědomují dopady svých rozhodnutí na životy mnoha talentovaných a ambiciozních lyžařů. Jak vůbec mohou být schopni posoudit potencionální výkon lyžaře, když si sami freeskiing nikdy ani nezkusili a nejspíš ho ani nikdy neviděli. Spoustu šikovných lyžařů s velkým talentem muselo opustit náš tým, protože si nemohli dovolit platit výdaje, které se závodním lyžováním souvisí.

 

Teď trochu k samotnému lyžování na olympiádě. Očekávala jsi, že pódium ovládnou Švýcarky?

No, na startu se nás sešlo 24 a každá z holek, které tam byly, o olympiádu skutečně bojovaly a neuvěřitelně se za poslední rok zlepšily. Mohla to být každá z nich, ale největší favoritky byly z USA, Švýcarska, Švédska a Norska, takže samotný výsledek nebyl tolik překvapivý. Jsem ráda, že jsem toho byla součástí a bylo úžasné pozorovat obrovské zlepšení mezi Sochi a Pyeonchangem.

Na závěr mi řekni, jestli si myslíš, že po svém výsledku můžeš čekat zlepšení, co se týká státních příspěvků na lyžování?

Stále čekám na malou odměnu nebo alespoň nabídku k připojení se k jedné z německých sportovních instituci (podobně jako v ČR funguje Dukla pozn. red.). Stálý měsíční příjem by mi skutečně pomohl, abych se mohla naplno věnovat lyžování, tak jako se to čeká od každého sportovce. Čas, který prolyžuji, se rovná běžné pracovní době. Až na jednu výjimku, za svou práci se zatím platím sama místo toho, abych za ni a za reprezentaci své země byla řádně zaplacena. Německo je zatím jednou ze „třetích zemí“, co se týče freeskiingu. Trenéři, které nám poskytuje, nemají s freeskiingem žádné zkušenosti, média o sport nejeví zájem a je málo fanoušků tak zásadních ke zpopulárnění celého sportu. Snažili jsme se využít olympiády abychom na tyto problémy upozornili a informovali běžné lidi, politiky i ty, jež o nás rozhodují. Nemám přehnaný optimismus, ale přesto doufám a věřím, že ke konci letošní sezóny přijdou alespoň nějaké pozitivní změny.

Keo, tímto ti děkuji za rozhovor a přeji hodně štěstí v nadcházejících sezónách!